Výskyt infekce SARS-CoV-2 u osob neočkovaných a očkovaných

Nakažlivost infekce způsobené SARS-CoV-2

Člověk začne být nakažlivý zhruba 2 dny před začátkem příznaků. U cca 30 % infikovaných osob proběhne nákaza bezpříznakově. Přitom osoby s bezpříznakovou infekcí vylučují virus stejně
dlouho jako ty, u nichž se klinické příznaky objevily. I klinicky zdravý jedinec tedy může představovat zdroj infekce pro okolí.
Člověk, který má příznaky respirační infekce (rýma, kašel, kýchání atp.), je více nakažlivý než ten, který žádné příznaky nemá. Důvodem vyšší nakažlivosti klinicky zjevně nemocných osob není jen vyšší virová nálož, ale především tvorba kapének a sekretů, které přenos infekce usnadňují. Dobu nakažlivosti u jedinců s asymptomatickým průběhem infekce je možné analogicky určit na 7 dní od pozitivního výsledku antigenního či 10 dní od pozitivního výsledku PCR testu. U osob s poruchou imunity a/nebo s těžkým průběhem nemoci trvá nakažlivost déle.
Při hodnocení nakažlivosti je vhodné přihlížet i ke kvantitě detekované virové RNA. V případě slabé pozitivity PCR (Ct>35) a zároveň při pozitivitě protilátek IgG anti S1/RBD je s vysokou pravděpodobností vyšetřená osoba neinfekční.

Doba ochrany po prodělané infekci nebo po očkování dosud není spolehlivě stanovena.

Riziko reinfekce v prvních 6 měsících po prodělané infekci SARS-CoV-2 se pohybuje v řádu desetin procenta. Podle novějších analýz přetrvává ochrana po prodělaném onemocnění po dobu minimálně 1 roku. Ochranu mohou zprostředkovat virus-neutralizační protilátky, ale také cytotoxické lymfocyty. Ochrana sliznic je zajišťována sekrečními IgA protilátkami (SIgA).
Po vakcinaci se tvoří pouze sérové protilátky, ale ne slizniční. Člověk, který byl očkován kteroukoli z běžně používaných vakcín, se proto může znovu nakazit a prodělat zpravidla lehkou nebo
bezpříznakovou formu infekce, tedy i očkovaný člověk tedy může šířit nákazu. Z výše uvedených důvodů nepovažujeme za vhodné rozlišovat lidi na základě údajů o prodělaném
onemocnění či vakcinaci na „potenciálně infekční“ a „neinfekční“, protože obě skupiny zahrnují osoby schopné šířit virus. Výstižnější označení pro obě skupiny by bylo „imunní“ a „neimunní“, přičemž výraz „imunní“ by měl být chápán ve smyslu „odolný vůči závažnému průběhu COVID-19 v důsledku předchozí antigenní stimulace“, nikoli „imunní vůči jakékoli formě infekce“. Pro potřeby praxe se domníváme, že za nejméně rizikové jedince z hlediska šíření nákazy lze považovat ty, kteří nemají příznaky akutní respirační infekce, nejsou imunokompromitovaní (nemají hematoonkologické onemocnění, neužívají cytostatickou léčbu) a prodělali infekci SARS-CoV-2 v posledních 12 měsících.

Možnosti dosažení kolektivní imunity jsou u infekce vyvolané SARS-CoV-2 omezené.

V případě infekce SARS-CoV-2 nelze kolektivní imunity dosáhnout vakcinací, protože používané vakcíny jsou koncipovány tak, aby chránily před závažným průběhem nemoci COVID-19, ale ne pro ochranu před šířením infekce. Nákaza tedy může i u očkovaných osob probíhat pod obrazem banální slizniční infekce a může se přenášet na další jedince. V současné době považujeme dosažení kolektivní imunity ve smyslu eliminace SARS-CoV-2 z populace za nereálné, virus se bude i s rostoucím podílem očkovaných osob nadále ve společnosti šířit.

Ochranný efekt vakcinace?

Dosud používaná vakcinace intramuskulárně podanou očkovací látkou chrání před těžkou formou infekce (pneumonie), účinnost ochrany před slizniční infekcí je ale pouze částečná. Očkovaní lidé mohou onemocnět mírnou formou COVID-19, takže očkování nezabrání šíření viru v populaci. Ochrana před mírnými formami infekce způsobených Delta variantou je mírně nižší než před Alfa variantou. Efekt vakcinace slábne také v závislosti na době, která uplynula od podání druhé dávky, což je vidět i na izraelské studii, kde v populaci proočkované stejným typem vakcíny s expozicí mutaci delta byla účinnost vakcíny u nově naočkovaných osob vyšší než u dříve naočkovaných. Ochrana proti infekci u očkovaných osob dosahuje vrcholu cca měsíc po druhé
dávce, postupně slábne a přibližně 5. až 7. měsíc po druhé dávce dosáhne nízké úrovně. Po sedmém měsíci byla účinnost proti infekci téměř nedetekovatelná. Pokles účinnosti
v reálném čase také ukazují data MZČR.
Jednoznačně je proto doporučována vakcinace jedincům, kteří jsou ohroženi těžkým průběhem nemoci, dosud neprodělali klinicky zjevnou infekci a nevytvořili protilátky. Jde zejména o seniory, imunokompromitované osoby, diabetiky, kardiaky, hypertoniky, obézní osoby a pacienty s chronickým selháváním ledvin a/nebo s chronickým respiračním onemocněním. Očkování osob, které přímo nepatří k rizikovým skupinám, sice snižuje počty neimunních osob v populaci, současně však je zřejmé, že ochrana poskytnutá očkováním není absolutní. Ani široce prováděné očkování stávajícími vakcínami nevede k dosažení kolektivní imunity a neumožňuje eliminaci viru z populace, což je významný rozdíl proti situaci u klasických infekčních nemocí, jako jsou pravé neštovice, spalničky, dětská obrna nebo hepatitida B.
Z výsledků recentních studií provedených v Izraeli vyplývá, že nové případy infekce se častěji objevují mezi očkovanými než mezi těmi, kteří nákazu prodělali. Studie z Kalifornie, ve které sledovali autoři výskyt infekcí u očkovaných a neočkovaných osob, nezjistila žádný významný rozdíl ve virové zátěži (resp. počtu CT cyklů) mezi očkovanými a neočkovanými, asymptomatickými a symptomatickými skupinami infikovanými variantou SARS-CoV-2 Delta. Podobné výsledky měli při sledování 1373 pacientů od února do června 2021 v San Franciscu anebo 4920 pacientů sledovaných od března do července 2021 v Texasu. Imunizace populace přirozenou nákazou poskytuje spolehlivější ochranu než očkování, podobně jako je tomu u jiných infekčních nemocí.

Závěr

Z předložených informací vyplývá, že jak očkované, tak neočkované osoby se mohou nakazit koronavirem SARS-CoV-2 a mohou ho šířit. Pokud by se z důvodů rostoucího výskytu nákazy zvyšoval počet PCR pozitivních osob ve zdravotnických zařízeních a situace by vyžadovala preventivní testování jejich zaměstnanců, pak je nezbytné testovat jak očkované, tak neočkované osoby současně. Stejně tak při příjmu pacientů do zdravotnických zařízení je za této situace chybou netestovat očkované osoby.

Odborný posudek zpracovala imunoložka RNDr. Zuzana Krátká, PhD.
V Praze dne 10. listopadu 2021

Napsat komentář