Příběh: Máme hrát „jejich“ hru?

Včera díky časovému skluzu, jsme byli celý den mimo domov. Tak jsme se v Hranicích stavili na hotové jídlo, protože víte, že když má chlap hlad, není s ním řeč. Rychle si dáme oběd, navrhla jsem řešení a pokračujeme v práci.

Objednala jsem jídlo, chtěla rovnou zaplatit, ale ups, obsluhující dáma, chtěla vidět potvrzení o očko, jinak si prý musíme vzít jídlo do krabičky, s sebou. Obědvat v autě se mi nechtělo. Samozřejmě, že máme po prodělané chřipce s logem toto potvrzení k dispozici a není to problém. Stačí ukázat a posadit se. Rozhlédla jsem se po restauraci, po lidech, kteří v klidu seděli, povídali si, obědvali. Vypadali spokojeně. Sáhla jsem do kabelky, ale ruka mi nějak zamrzla. Opět jsem si uvědomila, že tu jejich zas. anou hru hrát nechci. A toto je přesně ta situace, kdy mě k tomu nutí. „Zrušte tu objednávku!“ Řekla jsem rezolutně servírce. A pokud požadujete potvrzení od nás o našem zdravotním stavu, já od vás nemám žádné informace o vašem zdravotním stavu, a o stavu vašeho personálu a zaměstnanců v kuchyni. Toto není to fér. A vzhledem k zákonu o GDPR, nejsem povinna nikomu sdělovat citlivé informace o svém zdravotním stavu. Jo, a určitě tady jíst nechci. Asi jí spadla brada, ale to přes roušku nebylo možné hodnotit. Na čerstvém vzduchu jsem se uklidnila a jeli jsme dál.

PRO MĚ TYTO RESTAURACE SKONČILY A MÉ PENÍZE NEUVIDÍ, I KDYŽ VÍM, ŽE I Z POHLEDU PROVOZOVATELŮ JE TO! ⬇️

 

Napsat komentář